V Port Macquarie to začalo trochu studeně foukat, takže jsme asi hodinku bojovali s ohřátím vody na ranní čaj. Nic jsme si z toho nedělali, jsme přeci u moře a jedeme „jižně“, což v překladu pro horno-polokoulaře znamená ten samý efekt jako jet v Evropě „severně“.. Dokud to šlo po Ocean drive podle pobřeží a pak dále po Pacific Hwy do městečka Forster. Městečko je to fajn, ale v tom studeném větru se z auta moc nechce. Nakonec nás vyhnal hlad a potřeba dát si sprchu u místní pláže. Buď jsou tam místní neuvěřitelně milí, nebo jsme vypadali fakt hladově. Přišla za námi kouzelná australská babička, a místo aby se zeptala, zda nemáme něco k snědku, vnutila nám opečenou mořskou rybu.  Plni radosti umocněné poznámkou kouzelného dědečka „Ať vám chutná. Právě jste ušetřili 40 babek!“ jsme do sebe natlačili naše právě ugrilované hambáče, s rozpaky a poděkováním sbalili dvoukilovou rybičku na večeři a přešli k té horší části dne...Chytře jsme začali koupelí v moři, po které nás již zmíněný neustávající svěží vánek vychladil natolik, že jsme přestali mít cit v rukou i nohou. Ostatní končetiny na tom nebyly jinak a tak následná sprcha studenou vodou nebyla žádná velká věc. Přenocovali jsme u jezera Myall lake, kde byla spořádána ta naprosto delikátní rybička (s naprosto úžasným výhledem).

Druhý den jsme si udělali malou odbočku z trasy a zajeli na Seal Rocks.

Doufaje, že uvidíme tuleně (:-), jsme se tím směrem vydali. Tuleni tam nebyly, zato krásný kus pobřeží plný útesů hrozivě  trčících z moře a na vrcholu skály maják.

Dokonce jsme objevili i kus pláže, kde bylo dovolené jezdit autem , takže jsme mohli prověřit, zda je náš Drobek skutečně 4x4. Z majáku je výhled parádní, ale se stále zesilujícím větrem, kdy i racci se přidržovali zábradlí zobákem, aby je to neodfouklo, jsme se rádi přesunuli k druhé aktivitě.. Písečné duny, mokrý písek, hluboké bláto, větve přes cestu a ani správce parku (ten tam naštěstí nebyl) Drobka nezastavily!

Byly to nervy i zábava. Když jsme se dostatečně vyřádili, byl další zastávkou Newcastle. Bohužel pršelo tolik, že nás z auta nevyhnala ani naše neutuchající zvědavost. Zvolili jsme tedy plán B :“autoturisti” a prokřižovali město autem. Bohužel musíme říct, že to bylo první australské město, které nás zaujalo. Staré viktoriánské domy, velký přístav přímo v centru, továrny přestavěné na obytné domy a nákupní centra... no a ten déšť k tomu, zajímavá atmosféra.

Rychle pryč, víno čeká v Hunter Valley!